Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nDasucho a zahřívá mě dA7ech,
říkám si:"TEmak už toho jednou provždy nA7ech,"
vždyť zase nDepřijde a budu si plA7ést
rafičky hEmodinek a ulice mA7ěst,
nikdy nic nDeřekne a nechce si čEíst,
když poštou pEmosílám jí za listem lAist,
a kdyby viděla, tak bude se smDát,
jak růže krAadený stEmrkám za kabA7át.
R:Poslední kDabriolet, HmohohG#ó, jsem já, a jA7e mi sto let,
jsem křeslo s tDíhou hosta, ohohHmó, od jedné sčG#ítám do stA7a,
poslední JDuan jsem DHmon, zvon zvoní "dG#on-diri-dA7on"
a hvězdy nad mou hlEmavou střA7ídají levou-prDavou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: